Autor: P. Jan Lisowski | Archidioecesis Olomucensis
Zdroj: © Pramen lásky a milosrdenství | 2026
Datum napsání:
26.06.2026
Pramen lásky a milosrdenství ~ Zamyšlení na 26. června
Srdce jako útočiště v hodině smrti ~ Naděje pro věčnost.
Když se zamýšlíme nad Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým, často v něm spatřujeme pramen živé vody, zdroj nesmírného milosrdenství a útěchu pro naše každodenní starosti. Červnové pobožnosti nás však zvou, abychom pohleděli ještě dál, až na samotný horizont našeho pozemského putování. Lidský život je ohraničen časem a okamžik, kdy se naše pozemská pouť nachýlí ke konci, v sobě přirozeně nese tajemství, bázeň i vážnost. Právě v této rozhodující hodině, kdy se láme pozemský čas a otevírá se věčnost, se Ježíšovo Srdce stává tím nejbezpečnějším útočištěm. Ono není jen průvodcem životem, ale především pevnou kotvou ve chvíli, kdy opouštíme tento svět.Strach ze smrti a z neznáma je hluboce zakořeněn v lidské přirozenosti. Bojíme se samoty, bolesti i vlastních selhání, která si s sebou neseme. Kristus však skrze zjevení svého Srdce svaté Markétě Marii Alacoque dal lidstvu nádherné přísliby, mezi nimiž září dar milosti šťastné smrti pro ty, kdo se jeho Srdci s důvěrou zasvětili. Boží láska nás nechce opustit ve chvíli největší zranitelnosti. Když člověk slábne a ztrácí pozemské jistoty, Ježíšovo Srdce se otevírá dokořán jako duchovní domov, kde utichá každý strach a kde je každá vina přikryta nekonečným milosrdenstvím.
Toto Srdce bylo na kříži prokláno kopím, aby se stalo trvalou branou do Božího království. Rána v Kristově boku je místem, kam se můžeme skrýt před útoky pochybností a zoufalství. V hodině smrti, kdy se rozhoduje o naší věčnosti, nám pohled na toto milující Srdce připomíná, že nejsme vydáni napospas prázdnotě. Smrt pro křesťana ztrácí svůj definitivní osten, protože se stává přechodem do náruče Toho, který za nás položil život. Naděje, kterou z Ježíšova Srdce čerpáme, nekončí hrobem, ale rozkvétá do plnosti věčného života, kde již nebude pláče ani bolesti.
Žít s vědomím, že Kristovo Srdce je naším útočištěm, mění celý náš pohled na přítomnost. Učí nás to odevzdanosti a hlubokému pokoji, neboť víme, že náš osud je zapsán v dlaních Toho, jehož láska zvítězila nad smrtí. Každý den se můžeme v modlitbě odevzdávat tomuto Božskému Srdci a prosit, aby nás provázelo našimi dny a stalo se naší poslední záchranou. S touto důvěrou smíme kráčet vstříc věčnosti, naplněni radostným očekáváním, že až se náš pozemský zrak uzavře, jako první spatříme tlukoucí a milující Srdce našeho Spasitele.
Závěrečná modlitba: Pane Ježíši, odevzdáváme ti své životy i okamžik, kdy se naše pozemská pouť nachýlí ke konci. Prosíme tě, ať je tvé Nejsvětější Srdce naším bezpečným útočištěm v hodině smrti. Očisti nás svým milosrdenstvím, zbav nás strachu z neznáma a naplň naše srdce pevnou nadějí ve věčný život. Dej, ať v hodině našeho odchodu spoléháme pouze na tvou lásku a s pokojem odevzdáme svého ducha do tvé náruče. Amen.
